Tiffany, prosím, seznamte se!
Jedná se o techniku zpracování plochého skla, jehož kousky se pomocí měděných pásek pájí k sobě cínem. Tiffany technika je krásná, ale nutno říct, že bez odborného kurzu a bez potřebné techniky, se dělat nedá.
Prakticky vždy, když vznikalo v mé „dílně“ něco nového, mělo to souvislost s nějakým dárkem. U vitrážových zrcadel tomu nebylo jinak. První zrcadlo vzniklo jako svatební dar pro moji sestru. Opět je to úsměvné! Kdykoliv ho vidím, jak je plné nedokonalostí, ale stále drží a funguje dobře! U zrcadel věnovaných k příležitosti svatby se mi přišlo geniální vkládání fotek do vitráže. Tímto prvkem dostává zrcadlo úplně jiný rozměr a stává se právě jedinečným pro takovou příležitost.
Bez kvalitních pomůcek je to trápení
Moje první dílka vycházela nejprve z toho, jaký kousek skla se mi podařilo „uštípnout“! Teprve později jsem pořídila opravdu kvalitní řezák na sklo. Ten má uvnitř sebe ještě dutinku na řezací olej a během řezání si kolečko průběžně podmazává, když to řeknu slovy laika. Od té chvíle se úplně jinak pracovalo, když se sklo „krájelo jako máslo“. Dodnes mají rodiče na stěně
v kuchyni moje první Tiffany hodiny, které mají na sobě tak neuvěřitelný zub! Kdykoliv ho vidím, vzpomenu si, jak těžké bylo něco vytvořit bez profesionálního řezáku a hlavně bez zmíněné brusky.
Kdo to se sklem myslí opravdu vážně, potřebuje brusku na sklo! Fantastická záležitost! Jen když člověk brousí sklo, hodí je brýle
i respirátor, kousíčky létají opravdu všude.
V neposlední řadě nákladných položek se sklo samotné… Metrová tabule vychází na tisíce korun. Formát, který jsem běžně nakupovala je 30 x 30 cm. Dodnes jsem nadšená, když jedu do Holešovic pro materiál do ateliéru Skla. Už při prohlížení musíte dávat veliký pozor, aby člověk neodešel s rukama od krve, tyto střepy jsou opravdu
tak ostré, že to člověk ani necítí.
Galerie prvních vitráží Tiffany technikou
V době jejich pořízení jsem o produktové fotografii pranic nevěděla.
0 Comments